Zaměstnanci - velká chyba

Začalo to docela nevině. V té době jsem měl červené Volvo, starého šedého Schwarzmullera, a měl sem touhu mít návěs s bočními vraty podobně, jako to mají na severu ve Skandinávii, kde v tom vozí úplně vše.

Po pár měsících se mi naskytla příležitost takový návěs koupit, jenže k němu byl i letitý Daf XF105. Manuál, najeto milion a čtvrt, no trošku mě pohltila nostalgie z dob ježdění s podvalníkem, a této příležitosti jsem využil. Návěs v docela dobitém stavu, Daf dost podobně, tak sem jim věnoval pár víkendů a vše dostal do provozu schopného stavu.

V tu chvíli přišla ona HLOUPÁ myšlenka, dát do provozu druhou posuvku. Plán A byl takový, že za Volvo si vezmu vratovou posuvku a budu s ní brázdit Čechy a Moravu, zatímco Daf se starým Schwarzmullerem se bude motat okolo komína a řidič bude každý večer doma. Započal sem hledání řidiče a už to začalo. 

Pár zájemců odradilo už to, že je to Daf ale že kdyby jezdilo okolo komína to Volvo, to že by jim vyhovovalo. Další odradilo to, že Daf měl přes milion kilometrů a že to určitě musí bejt hujda, nacož nešlo nic namítat. Své nejlepší léta už to mělo za sebou.

Poté se také našel jeden, kterej docela pobavil. Po telefonu vše fajn, režim práce by vyhovoval, starší auto nevadí, že se dojede podívat. Přijel na plac, omrkl auto z venku, vše dobré, otevřel dveře, koukl dovnitř, uviděl řadící páku a už začal, že ještě musí někam odjet a že se určitě ozve a pak sem o něm dva roky neslyšel. Opravdu sem se rozesmál.

Nicméně, po pár marných pokusech začal testovací provoz Dafu, kdy občas jezdil táta, občas kamarád, kterej do dopravy až tak úplně nedělá ale občasné ježdění jej baví. Já v rámci testování jezdil co nejvíc Dafem do doby, než mi v půli cesty z lesa do teplárny začal pištět výstražný TEDEDEM, že prý vysoká teplota vody. Zastavil sem, mrknu do expanzky a tam sucho. Z blízkého potoka jsem doplnil vodu a pokračoval v cestě. Po pár desítkách kilometrů ten samý problém. Znovu jsem dolil a dorazil na vykládku, kde sem zjistil, že místo chladící kapaliny je kakao. Později sem zjistil, že je prasklá hlava.

A tak končila Dafácká éra v mé firmě. V prvním servisu tvrdili, že je to jen těsnění pod hlavou a že to zmáknou. Po sundání hlavy sem byl upozorněn, že je ve špatném stavu a že nedoporučují ji dávat zpět. Byla to zoufalá chvíle a na svou vlastní zodpovědnost sem ji tam nechal vrátit, vyměnit těsnění pod hlavou a nečekaně, problém přetrvával. 

Díky kamarádovi a jeho letitých zkušenostech se starýma Dafama jsem se dostal k mechanikovi poblíž Uherského Hradiště, který jej začal dávat dohromady a v průběhu opravy mi nabídl, že to auto odkoupí. Tak sem se jej zbavil.

Tady přišla druhá chyba, který se táhla další asi 4 roky. Scanie. Všichni v okolí ji vychvalují, jak to nemá konkurenci a ve všem lepší. O tom zase někdy jindy. 

Pořídil sem si tedy 5 let starou Scanii s vidinou toho, že tady Volvo se starým návěsem bude jezdit okolo komína, že na něj snadněji seženu řidiče a já se Scanii a vraťákem budu jezdit vnitro. 

Tímto rozhodnutím začal asi nejnáročnější rok mého podnikání. 4 lidi za 12 měsíců.

1. člověk z okolí, o jehož kvalitách i nekvalitách sem věděl ale i tak přišlo pár překvapení. Neustálé spěchání v provozu (občas se mi někdo ozval na instagram nebo facebook, že mé auto letí přes dědinu dost rychle, předjíždí přes plné čáry atd), s tím se váže i vyšší spotřeba, než sem měl já. Poté také věčné spěchání domů, takže místo tří otoček stačily jen dvě a po obědě doma. Docela naprd se takto dělá fakturace, chybí ta třetí fura. No a údržba auta nebo nějaké starání o něj, ze začátku týdne se někam ztratily krytky střešních poziček, na konci týdne pršelo a v neděli při obhlídce auta a vyzvedávání papírů sem to teprve zjistil, čili nejmíň dva dny pršelo skrz ty pozičky do tapecirungu kabiny. Jako třešnička na dortu bylo, když sem s tím autem pak jezdil já, že sem občas někam dojel a slyšel sem "ten kluk před tebou nám v hale nacouval do sloupu/venku nacouval do plotu". Kecám, třešnička byla, když mi ve zkušební době v sobotu zavolal, že mi v neděli doveze klíče a že končí.

2. člověk z okolí, domluva byla brigádně na 2 měsíce, ať mi auto nestojí, a vše probíhalo jak má. Auto jezdilo, dělalo fakturaci, stížností žádné, to bylo fajn.

... mezitím krátká vsuvka. Jel semnou na čumendu další zájemce, pán v letech a už po prvních kilometrech mě poučoval, že dělat 9h pauzy neexistuje, že to je pouze na řidiči, vyjíždět dřív než v 6 ráno taky neexistuje a podobné chytrosti. Vyvrcholilo to ve chvíli, kdy jsem přijeli do lesa a jelikož byla zima, bylo potřeba tahání na laně. Naprosto banální místo, odbočit do lesa, přes silnici couvnout do protějšího lesa, přivázat návěs ke štěpkovači a nechat se 200m táhnout v kolejích do lesa. Opravdu nic náročného. Po dobu štěpkování chodil pán okolo kamionu a vše bedlivě sledoval až do chvíle, kdy se muselo nakonec vylést do naplněného návěsu a trochu rozkopat štěpku, aby šla líp zaplachtovat. Vyjeli jsme z lesa a pán povídá, že tohle není normální práce, že je to příliš náročné a ať ho vysadím někde v dědině, že pro něj dojede bratranec a odveze jej k jeho autu, které parkovalo půl hodiny od nás. A tak se taky stalo.

3. člověk. Ten nejhorší. Okolo padesáti let, čekal sem někoho rozumného. Chyba. Začalo to tím, že sem jej párkrát přistihl díky GPSce doma, když měl být na trase na vykládku a pak až jet domů. Poté se u něj doma objevil sklápěcí návěs a když sem se ptal, jestli má úmysl skončit, ujišťoval mě, že to je kamaráda a že mu to opravuje. Kecal. Poté, ikdyž věděl, že je v autě GPS, tak 2x natankoval v místě bydliště dle lístku 100l nafty, přitom do kamionu nateklo pouze 70 litrů. Divné že? Prověřil sem to u zástupce čerpací stanice a ten mi pověděl, že mu na kamerovém záznamu v průběhu tankování upadla tankovací pistol do náhodně opodál stojících kanystrů. Poté, o pár týdnů později mi volá PČR, že tento můj kamion na vykládce zavadil o parkující osobní vozidlo a odjelo od nehody. Vše se vyšetřilo, on vše zapřel, mě to stálo 18 tisíc a ikdyž je viník známý, škoda byla vymáhána po mně a né po něm. Nechápu dodnes. Poté, díky lenosti neplachtovat mu vítr sfoukl plachtu z návěsu, roztrhal ji a polámal hlíníkový profil, kterým se ta plachta motá. Plachtu sem nechal udělat novou, dodnes nezaplacených 32 tisíc. Třešnička na dortu, o týden později, odkurtoval z boku plachtu, vylezl na návěs a po té odkurtované plachtě si šel zvednout železné dorazy, které drží plachtu na návěsu, aby nespadla přes bok. Udělal přesně jeden krok a spadl do návěsu (zase zku*vil ten nový hlinikový profil). Určitě musel spadnout na hlavu už někdy dřív. Naštěstí byl v návěsu žebřík, díky kterému z něj vylezl, naložil a dojel na smluvené místo. Tam jsem na něj čekal, přebral auto s kouřícími brzdami (prý spěchal domů) a pokračoval na trase. On nějaká zranění a marod. Mě později stála oprava brzd 20 tisíc. Už sem něco tušil, tak sem si v průběhu marodění nechal podepsat "uznání škody" té zničené plachty ale bylo mi to k prdu, některé papíry nemají v česku žádnou váhu. Po ujištění, že se za pár týdnů zase vrátí mi po pár dnech přišel doporučený dopis s výpovědí a konec. 

A tento člověk si o pár měsíců později založil vlastní dopravu a co dva měsíce shaní nějakého řidiče. 

Jsou to asi tři roky a pořád se mi chce z něj blejt...

4. člověk. Mlaďas, nikam netrefil ani po podrobné ukázce trasy a vysvětlení místa, stěžování si od všech spolupracovníků na to, že mu vše trvá a že netrefí ani do nejjednodušího lesa, do kterého jsme jezdili. A jelikož už byl můj pohár trpělivosti plný od předchozího borce, domluvili jsme se na ukončení spolupráce a...

... a já vůl prodal červené Volvo na východ. Blbec.